KELTSKÁ MYTOLOGIE

První historické zmínky o Keltech se v řecké literatuře objevují asi kolem roku 500 př. n. l. V tuto dobu obývali rozlehlá území od horního toku Dunaje ve východní Evropě přes Francii až po Španělsko. Prehistorie keltské kultury se v povodí horního toku Dunaje patrně vytvořila již v roce 1000 př. n. l. Přesto se dnes někteří archeologové přou, jak probíhalo rozšíření a postupná „keltizace“ kultur z doby bronzové v severní a západní Evropě. Keltská Británie mohla vzniknout již okolo roku 1500 př. n. l. V tomto období měla kultura Wessexu podobné rysy sociálního „hedonismu“, jaký nacházíme v prvotních keltsko-irských mýtech.

Keltové byli především společností bojovníků v čele s králi, královnami a šlechtou. Mýty o nižších vrstvách nevyprávějí. Keltové pěstovali obilí, chovali dobytek a od Řeků a Římanů se naučili razit mince. Pro udržení společenské hierarchie náčelníků a kmenů sloužily náboženské obřady: mýty ukazovaly a posilovaly posvátnou moc druidských kněží; podobné úděse těšili i bardové.

Mýty i historické zápisy ukazují, jakým způsobem se Keltové s pýchou oblékali do bitvy: „Britoni se barvili borytovou modří, aby v bitvě vypadali hrozivěji. Nechávali si dlouhé vlasy a kromě hlavy a horního rtu se holili po celém těle.“ Ve třetím století n. l. Herodian dodává: „Protože nejsou zvyklí nosit oblečení, zdobí se kolem pasu a krku železnými ornamenty, které nepovažují jen za ozdobu, ale také za znak bohatství… tetují si na těla abstraktní vzory a různé druhy zvířat.“

Pohanští Keltové mluvili indoevropským jazykem, který je v prehistorii spojuje s Řeky, Římany a Indy. Kromě kusých nápisů z římského období nebo keltských jmen v dílech klasických autorů se nám bohužel jiné písemné památky starověkých jazyků nezachovaly.

Po středověkém zaznamenání všech keltských mýtů se jazyky lišily podle země, ze které pocházel autor: irské mýty byly ve staré irštině, ale irští spisovatelé by současné velšské formě keltštiny nerozuměli. V době římských nájezdů již neexistovalo žádné kulturní společenství z dřívějších dob, které by mluvilo jednotným keltským jazykem.

Řekové rozdělovali Kelty na orientální, kterým říkali Galatoi (Galatští) a západoevropské, které pojmenovali Keltoi. Římané toto dělení ještě dále diferencovali: francouzští Keltové byli Galli (Galové) a britským Keltům dali název Belgae (odvozeno od území dnešní Belgie) a Britanni. Po válečných výpravách Julia Caesara v prvním století př. n. l. se keltské sídlo Gaul stalo římskou provincií Gallia a z Británie se za vlády císaře Claudia v roce 43 n. l. stala římská Britannia. Římané nikdy nedobyli Irsko, a proto si irské mýty i v podrobnostech uchovávají znaky původní keltské prehistorické kultury.

Bardové byli kněží, učitelé i bavič. Chování mýtických a legendárních postav, o kterých vyprávěli, poskytovalo keltským mužům a ženám jisté vzory, a tak mýty zajišťovaly pokračování společnosti bojovníků. Z opakujících se témat keltské mytologie se tedy můžeme dozvědět o předsudcích keltské společnosti. V mýtech je vyjádřena láska ke kráse a kultu těla: např. když jde CuChulain do bitvy, je oblečen do jasných barev, má na sobě zářivé šperky a vlasy má naježené, což jsou všechno vizuální symboly jeho postavení hrdiny. Vysoké a zámožné ženy nosily důmyslné účesy spletené do copánků a na hebké bílé pleti bohaté šperky.

Svět přírody byl pro Kelty nevysvětlitelným a neznámým místem: proto se magické obřady nekonaly v pevnostech, ale venku, např. na lovech. V mnohých příbězích se objevují mluvící zvířata a ptáci. Keltská božstva často představují přírodní síly. Při čtení keltských mýtů se však často přehlíží jedna důležitá náboženská skutečnost: učenci ukázali, že mýty jiných kultur jsou spíše nerativními „vysvětleními“ historických náboženských obřadů. Je tudíž pravděpodobné, že některé tyto příběhy jsou původně mýtická vysvětlení náboženských tajemství nebo poutí. Návštěvy Jiného světa mohou proto vyjadřovat původní putovní obřad, při němž Keltové přecházeli z dětství do dospělosti v době rituálního období, kdy musí nějaký čas strávit mimo společenství. Druidská filosofie podnítila víru v nesmrtelnost a tato myšlenka se oslavovala právě v mýtech: láska trvá až za hrob v podobě stromů na pohřebních mohylách, jejichž větve se vzájemně proplétají: hlavy mrtvých hrdinů získávají nadpřirozenou sílu. Tato víra byla pro společnost bojovníků útěchou, když slavný hrdina zemřel v bitvě.

V dochovaných mýtech se objevuje mnoho prvků, zobrazujících prehistorické „heroické období“ keltské kultury. Keltové za vlády Caesara na své předky pohlíželi se stejnou romantickou nostalgií jako jejich obdivovatelé v devatenáctém století. V mýtech se objevují legendární historické osobnosti, jako např. římský císař Mgnus Maximus ze čtvrtého století n. l., který je v souboru Mabinogion postavou Mascena Wlediga. Tento příklad ukazuje, že v historii neznámé mýtické postavy, jakými byly Pwyll a Branwen, mohly v prehistorii skutečně existovat a byly natolik slavné, že se jejich příběhy zachovaly v poezii bardů i v lidové tradici.

Mýtický svět se stal neoddělitelnou součástí keltské společnosti, takže ho křesťané nedokázali vymýtit. Místo toho docházelo k pokřesťanštění mýtů nebo se jejich závěry přizpůsobovaly křesťanským příběhům: z bohů se stal Bůh a druidští kněží starého náboženství byli nahrazeni svatými osobnostmi nového náboženství. Nejpozoruhodnější na těchto osobách je, že přežili mnoho staletí a poskytují nádherný pohled na bohatou minulost keltského západu. Tyto mýty jsou nyní naše, proto bychom je měli číst, prožívat a poučit se z nich, než je předáme svým dětem.

Kniha KELTSKÁ MYTOLOGIE, autora Davida Bellinghama, obsahuje ukázky tradičních lidových vyprávění z keltských území Británie, Cornwallu, Irska, ostrova Man, Skotska a Walesu. Text je doprovázen zajímavými informacemi o keltském umění, náboženství, vypravěčích a archeologii.

Reprezentativní publikace velkého formátu s množstvím barevných fotografií, v rozsahu 128 stran, v ceně 350 Kč, vydalo nakladatelství Volvox Globator.

Medium, č. 6/97, červen 1997

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3487