Raymond Carver

Americký autor patří mezi povídkářské velikány 20. století Česky nyní vyšla jeho proslulá kniha Buď už, prosím tě, zticha

Žádná Dáma s psíčkem, Antonovská jablka či Čistý, dobře osvětlený podnik – abychom zůstali u povídkářské extratřídy, k níž patří i Raymond Carver (1938–1988). Tohoto amerického autora by totiž člověk poznal už podle názvu jeho próz – a tak po nezapomenutelných povídkách Proč si nezatančíte?, Peří, Odkud volám, Slon, Vy jste doktor?, Bažant, Altánek či Vlak se nyní český čtenář může seznámit s neméně skvělými povídkami Nikdo nic neříkal, Šedesát akrů, Večerní škola, Co říkáš tomuhle? či Tak co je?.

Raymond Carver se tak knihou Buď už, prosím tě, zticha (1976) po letech vrací do Česka – po výborech Katedrála (1994) a Buď, prosím tě, zticha (1996). Jde totiž o povídkáře takového kalibru, že je nutné mít přeložené jeho dílo celé, což by mělo dojít naplnění v pětisvazkovém kompletu. Za malé zmatení ohledně duplicitních titulů tento podnik jistě stojí, ostatně možná právě pro lepší rozlišení je teď do názvu sbírky vloženo alespoň slůvko „už“.

Soboty v prádelně Pokud má někdo stále dojem, že povídky jsou žánrem, v němž se romanopisci rozcvičují k pozdějším velkým výkonům, má nyní velkou možnost nad souborem Buď už, prosím tě, zticha změnit názor.

Postavy Carverových povídek přišly o práci, vysedávají na baru v levných restauracích, leží v posteli vedle manžela a nemohou usnout, stěhují se z jednoho domu do druhého... „Představoval jsem si, že spisovatel je člověk, který netráví soboty v prádelně,“ napsal Raymond Carver v eseji Plameny. A jeho žák, spisovatel Jay McInerney, k tomu po letech dodal: „Ve třídě i na svých stránkách se nám Carver jaksi snažil sdělit tu povzbuzující zvěst, že k hájemství literatury prádlo prostě patří.“

Nejde ale jen o téma, podstatná je především Carverova schopnost „tichého vhledu“. Při čtení povídek postavám činícím zdánlivě nesmyslné kroky rozumíme – a to „beze slov“, okamžitě si totiž získají naši důvěru. Po tomto setkání se v člověku ale vždy něco zlomí, něco praskne či se alespoň cosi nepatrně pohne. Nezřetelně, ale jasně.

Žádné přešlapování „Začít. Skončit. Žádné přešlapování,“ říká v připojeném eseji O psaní Raymond Carver o svých povídkách, které tak obdivoval třeba Jan Balabán a jež rád čte i Zdeněk Svěrák, neboť „nekončí, nýbrž přestávají“. Úsečný styl je tím, čím Raymond Carver proslul nejvíce.

Ovšem, před časem byl nalezen původní rukopis druhé knihy O čem mluvíme, když mluvíme o lásce (1981). A z něj je patrné, že do povídek agresivně – škrty – zasahoval editor Gordon Lish, to on tedy stvořil proslulý strohý styl. Vdova po Raymondu Carverovi, basnířka Tess Galagherová, tak v roce 2009 vydala knihu O čem mluvíme, když mluvíme o lásce v původním znění pod názvem Beginners...

Raymond Carver říkal, že měl dva životy. V prvním hodně pil, potloukal se od zaměstnání k zaměstnání, byl poprvé ženatý a zplodil potomky. V tom druhém, „šťastném“ žil s Tess Galagherovou a psal o tom prvním. Jenže se zdá, že se zde opět potvrzuje to, že největším kamenem úrazu po autorově smrti jsou příbuzní. Básně Tess Galagherové tak figurují v českém výboru z Carverovy poezie Ultramarín (2001), a vdova tedy pietně vydala i původní znění manželových povídek.

Rukopis knihy Buď už, prosím tě, zticha se naštěstí nedochoval – protože už i těmto povídkám dal konečnou podobu Gordon Lish. A tak si český čtenář může nyní soubor bez slabého místa vychutnat v jediné dochované verzi... A dost už o Raymondu Carverovi – začít, skončit, žádné přešlapování. O jeho povídkářském umění by se totiž daly vyprávět romány.

***

Raymond Carver Buď už, prosím tě, zticha (Přeložil Jiří Hrubý) Volvox Globator, Praha 2011, 206 stran, 299 korun

Americký prozaik Raymond Carver zemřel sice již v padesáti letech, když podlehl rakovině, nicméně stačil toho prožít a napsat poměrně hodně. Po mladických problémech týkajících se nezralého manželství a alkoholismu se stal respektovaným autorem povídek, v nichž se propojují životní zkušenost, lidské pochopení a důvěryhodný tón.

19. 04. 2011, Hospodářské noviny, Ondřej Horák

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5456