Hugleikur Dagsson - A tomu se mám smát?

2008 Volvox Globator

Hugleikur Dagsson je islandský karikaturista, autor kreseb překypujících druhem humoru, jaký u nás nikdy příliš nezapustil kořeny. Brutální, morbidní, extrémně černý, vulgární - to vše se vůbec nehodí pro popis čehokoli, co po čtyřicet let totality znělo z oficiálních médií. Státem ovládaná televize, noviny a rádia produkovala pouze předem schválený optimistický balast neboli promyšlený výplach mozků fungující jako stimul socialistické společnosti.

Během dvaceti let uplynulých od revoluce se samozřejmě v médiích zabydleli kreslíři vnášející tolik potřebný "s ničím se neseroucí" tón, avšak jakous takous tradici si v měřítku široce rozšířených periodik vybudoval pouze Zelený Raoul, který je sice lákavě šťavnatý, ale má bohužel kolísavou úroveň vtipu. Stále v našem prostředí chybí karikaturista, jenž by skutečný talent věnoval drsnějšímu pojetí legrace, které, i přesto, že se mnou starší generace vyrostlá na tisíci a jednom vtipu s chalupářskou a vinnou tematikou od Vladimíra Renčína nebude souhlasit, neničí lidského ducha ani vkus.

Hugleikur Dagsson požadavek na spojení nářezu a vtipu z velké části splňuje - kniha "A tomu se mám smát?" je skloubením absurdna a brutality, která si nebere servítky s ničím. Zábavnost ovšem nespočívá ve sprostých slovech či krvavých výjevech, ale v nemilosrdném nabourávání společenských konvencí. Právě proto, že máme v sobě tak hluboko zakódovaná elementární pravidla chování (nikoho nepomočím, nesním mu kočku, neřeknu mu, že je hnusný a nepoliju benzínem a nezapálím a tak podobně), je velmi lákavé sledovat jejich porušování. Samozřejmě pouze na papíře, kde nepřekračují rámec zábavy. Extrémně morbidní, ale stále zábavy.

Kniha nedosahuje vrcholů v momentech, kdy jedna postava častuje druhou záchodovými výrazy, ale tehdy, když jí s hlavu trhající bezprostředností sdělí něco, co se normálně sděluje zabalené do omáčky slušnosti a ohleduplnosti, nebo když totálně přesušeným konstatováním zhodnotí bizarní situaci. A právě tento typ absurdna je na Dagssonově humoru nejpřitažlivější, protože ve všem tom kanálovém humoru (ovšem ne kanálovém ve stylu Petra Urbana, na to pozor) je obsažena zvrhle přitažlivá vize světa lidí bez jakýchkoli pravidel.

Dovedu si představit, že Dagsson u takzvaně slušného příslušníka morální konzervativní většiny vzbudí odmítavé reakce a pohoršení, ale uvědomme si, že je to právě on, kdo večer napjatě sleduje Novu, jejíž redaktoři se honí za každou mrtvolou, znásilněním, požárem nebo jakýmkoli jiným druhem neštěstí. Večer co večer se statisíce spořádaných pracujících lidí baví utrpením jiných. Každá další autonehoda, každá další katastrofa je vítaným a v podstatě už nutným zpestřením. To je svinstvo a hnus.

hodnocení: 80 %
překlad: František Fuka
počet stran:180
vazba: hardback
odkaz: www.volvox.cz

www.abysszine.com, 19. 01. 2007, Tomáš Kouřil

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 6071