Americký básník a prozaik Charles Bukowski (1920-1994) je rozporuplnou osobností – mnohé fascinuje, jiné odpuzuje; lhostejný není asi nikomu, kdo se s ním alespoň trochu seznámil. Někdo mu propadl, jiný jej zavrhnul. Bukowski po sobě zanechal obsáhlé dílo (uvádí se až 159 různých knih, souborů a výborů!) – několik tisíc básní (česky např. Básně 1974-1978), mnoho povídek (např. soubory Nejkrásnější ženská ve městě, Příběhy obyčejného šílenství nebo Těžký časy) a šest románů (např. Poštovní úřad, Faktótum, Ženy či Hollywood). V nakladatelství Volvox Globator nyní vyšel jako čtivý a obsažný životopis, který napsal Barry Miles (přeložil Ladislav Šenkyřík). Miles se s Hankem, jak Bukowskému v celé knize říká, osobně znal. Seznámil se s ním v roce 1969 v Los Angeles, kdy s ním přijel natočit album mluveného slova. Právě tehdy začal Bukowski, pracující jako poštovní úředník, soustavně psát. Jeho život byl bouřlivý, plný alkoholu (všimněme si v rejstříku knihy hesel „alkohol“ a „Bukowski a alkohol“), cestování, výstředností – to vše se odráželo v jeho originální literární tvorbě. Miles jeho tvorbu charakterizuje takto: „... jeho dílo je dodnes svěží, nezestárlo a míří vždy přímo k podstatě věci. Dával v něm (Bukowski) promlouvat lidem z okraje společnosti, lidem přehlíženým, šíleným, neschopným, továrním dělníkům, pracujícím, opilcům a vzpurným výtržníkům. Důsledně se vždy snažil psát jasně a srozumitelně, aby lidé přesně věděli, co říká. Nepoužíval žádné slovníky. Vyhýbal se dlouhým slovům a snažil se používat ty nejjednodušší a nejprostší výrazy. Jeanu-Françoisi Duvalovi jednou řekl: „Mám to rád syrové, jednoduché a prosté. Tak mám aspoň jistotu, že nelžu sám sobě.“ Jinými slovy: Mluvil pravdu.“ V knize se samozřejmě dozvíme snad vše podstatné o jeho životě a tvorbě, mě např. zaujal jeho vtah ke slavnému Allenu Ginsbergovi a jeho dílu, informace o natáčení filmu Štamgast podle Bukowského předlohy s Mickeym Rourkem a Faye Dunawayovou, v němž měl původně hrát Sean Penn, který se s Bukowským spřátelil, ačkoli Bukowski neměl rád Madonnu, tehdejší Pennovu manželku, Bukowského vztahy k ženám, co rád četl a mnohé další.
