Co by se stalo, kdyby se dějiny rýmovaly?

ROMÁNOVÁ SPEKULACE PHILIPA ROTHA

Philip Rotha ve svém Spiknutí proti Americe uvažuje o tom, jak by vypadala americká společnost, kdyby Roosevelta ve volbách porazil aviatik Lindbergh.

Americkožidovský prozaik Philip Roth (1933) je cosi jako Descartes a bludný Žid dohromady: existuje vždy jen tehdy, může-li pochybovat, může-li se vcítit do jednoho z četných druhých já, jimiž zalidnil čtvrtstovku svých románů, a rozehrát fikci působivější než fakta, jak prokázal i v nejnovější próze Spiknutí proti Americe (anglicky 2004, česky 2006).

"Naše vzpomínky na minulost nejsou vzpomínkami na reálná fakta, nýbrž vzpomínkami na to, jak jsme si ta fakta představovali," připomíná autor, podle něhož je veškerá lidská zkušenost jen hromádkou soukromých mytologií. "Můžeme je předělávat, můžeme je podkopat, přikrášlit i zveličovat, ale nikdy nepřestanou být legendami, i kdyby sloužily sebeušlechtilejšímu účelu," podotýká Roth s upřímností, která motivuje jeho půlstoleté hloubání nad tím, kdo jsme, kam jdeme a s jakými ideály putujeme.

Rothova "slovní pyrotechnika" - jak schopnost sestříhat toto vše do jedné jediné věty nazvala kolegyně J. C. Oatesová - se sice v knize Spiknutí proti Americe opírá o spekulativní představu typu "co by bylo, kdyby...", tím nám však s novou vervou předvádí drama "nefalšované fantazie". Tento tvůrčí proces opět vnímáme způsobem, jak by nám asi prolétl mozkem se všemi asociacemi, osvíceními i slepými uličkami, zato s jasnozřivostí limitně se blížící pravdě, kterou pravověrní "historici pohrdající beletrií" tolik nesnášejí i s díly Doctorowa, Vidala či Mailera.

V autorově pohledu ucítíme i trosky jistot zdemolovaných 11. zářím a nelibost z prezidentování Bushe mladšího, jehož nepopularita se už vyrovná ohlasu Johnsona nebo Nixona a je pro nálady společnosti neméně podstatná jako v roce 1940, pokud by - podle Philipa Rotha - F. D. Roosevelta ve volbách porazil aviatik Charles A. Lindbergh.

Křišťálová izolace pštrosů s hlavami v písku
V příběhu, který dokonce obdržel literární cenu udělovanou v oboru alternativně sepisovaných dějin, má ten nenápadný přesmyk v soukolí časoprostoru dalekosáhlé následky odpovídající zákonům žánru. Kdyby totiž v Oválné pracovně Bílého domu zasedl poštovní pilot Lindbergh, proslulý prvním přeletem Atlantiku (1927), široce medializovaným únosem syna (1932), zpracovaným třeba i Agathou Christie, a především sympatiemi k leteckému průmyslu Hitlerovy říše, vedl by USA v předvečer války mladý, leč životem už dostatečně zkrušený státník sportovního typu. Pro nezralé jedince by byl takový vůdce idolem z magazínů a pro horních deset tisíc nepřátel státu zase spásou po letech "Nového údělu".

Lindbergh by neváhal podnikat státotvorné mise sám se svým letounem, byť by v nich řečnicky působil jako nemluva, jen chabě maskující svou nezkušenost, smířlivost a také fachidiocii, která mnohdy stojí u zrodu nejedné pohnutky celonárodní působnosti. Jeho izolacionalistické postoje - celkem logické vyústění takové povahy - by na sebe v praxi nedaly dlouho čekat. Uzavřel by pakt o neútočení s Německem i Japonskem, aby zamezil "válečnému dobrodružství" a "nenahnal milióny našich chlapců do evropské války", a odměnou by mu byl svatý klid a sympatie všech pštrosů v písku.

Rodičům třeťáka Philipa Rotha, jehož očima Lindberghovo politické působení pozorujeme, jde zdánlivě o totéž. Ačkoli jsou vyvrženi na okraj New Jersey do pologhetta, kde si lidé jejich postavení a původu můžou dovolit bydlet, touží se z celého srdce asimilovat a stávají se tím vzorovými Američany, neboť se na rozdíl od většiny přistěhovalců neužírají bolestínstvím po staré vlasti. Coby pětiprocentní menšinu v majoritě Anglosasů je však záhy čeká dehet a peří, protože teprve v profašistické atmosféře může bestie vylézt z hrobu.

Z rasistických narážek zprvu schovávaných za úsměv recepčního nebo za ubrousek v jídelně se vyklubou páté kolony, proti nimž na ulici náhle nedohlížejí ani strážci zákonnosti, ani obyčejná lidská slušnost. Dochází k rozeštvávání židovských rodin - jak vidíme v případě vypravěčovy tety, bratrance i staršího bratra -, k útěkům souvěrců do Kanady i oficiálně organizovaným "asimilačním" programům, sázejícím na ekonomický užitek a tichou toleranci ze strany většiny. Posun v náladách je poté dokonán malými křišťálovými nocemi, stanným právem a "spiknutím" v nejvyšších kruzích.

Americký sen, nebo jen pouhá noční můra?
Holocaust je téma, které si dvacáté století ze vzpomínek nevymaže. Roth si ho v románu se špionážní zápletkou snaží představit v zemi neomezených možností jištěné opěvovanou ústavou - a to očima dítěte s velkou fantazií. Na rozdíl od "reálných" pamětí kolegy Hellera ho však na časech chlapeckého zrání nezaujala rodinná bída, protože se spíš než o obsah svého žaludku zabývá změtí zážitků a alotrií v hlavě, což ve čtenáři posiluje soucit s mladistvým vypravěčem.

Philipův nevědoucí odstup na nás mnohem spíš působí tichým majestátem malého Oty Poppera-Pavla, který nejen postupně rozpoznává příčiny matčiných obav, otcovy hrdosti i katastrofální dosah svých titěrných podlostí, ale hlavně je předčasně vymrštěn z věku nevinnosti do společenství dílčích pravd, v nichž si každý tvrdě hájí svůj umrněný sen.

"Minulost se neopakuje, ale rýmuje se," varoval nás Mark Twain. Roth si kohorty a transporty představil a zhmotnil na základě několika Lindberghových proslovů z pozdních třicátých let, snad i na základě jedné známky letecké pošty, do níž si kdysi jako vášnivý filatelista promítl chlapecký mýtus o hrdinství v říši dospělých, přestože opravdového hrdinu je třeba hledat jinde. Ale i když se nakonec projeví, výsledkem této soukromé zpovědi o válce v hlavě a na ulici je sice jen mytická, zato povědomá tragédie rodinné buňky jako základu vyšší struktury, vnímaná z toho nejvýmluvnějšího i nejkontrastnějšího pohledu.

I za nejhorších podmínek lze vůlí napravit svou duši
Dosah autorova zamyšlení nad dnešní hodnotou vlastenectví je možná omezen "alternací" dějin, které se s těmi "normálními" protnou až v uzlovém bodě jménem Pearl Harbor, ale je také od září 2001 nejpůsobivějším zpracováním tohoto tématu mezi americkými spisovateli nejstarší generace. Přitom Roth neudělal víc, než že do fiktivně zjitřené zápletky vložil osvědčené postupy, obecné pravdy a starodávnou víru, že nad rasistickou noční můrou může triumfovat každý a sám u sebe: vůlí znovu začít i za nejhorších podmínek a napravit to, co může duši zjizvit napořád.

Jako by se tím znovu potvrzovalo, že mezi americkými literáty je Philip Roth Evropanům nejbližší jak obavami o zaprášenou morálku, tak o vlastní soudnost v éře stádnosti. Neobtěžuje nás totiž kalkulem s nevěrohodnou existenciálností postav, patetickými hlášeními o stavu Unie ani pointami hollywoodského ražení. Jeho básni o rýmech v dějinách stačí mrazení po zádech. A je-li nucen použít kalkul z rodu spekulativních kliček v čase, zavánějících kusými kolejemi dějin vedoucími na jedno slezské nádraží, rozumějí mu jeho Evropané dvojnásob.

Philip Roth: Spiknutí proti Americe. Přeložil Josef Línek. Vydavatel: Volvox Globator 2006. 312 stran. Cena 299 Kč.

07. 04. 2006, Hospodářské noviny, Petr Matoušek

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 6130