Výstražná hra s přepisováním dějin

Co by se stalo, kdyby ve Spojených státech za druhé světové války ve volbách nezvítězil Roosevelt, ale pronacisticky orientovaný prezident? Tuto fikci rozvíjí v románu Spiknutí proti Americe spisovatel Philip Roth (*1933).

Próza Spiknutí proti Americe z roku 2004 je extrémní kniha. Podobně by bylo jistě možné charakterizovat i některé z dřívějších autorových děl, ale tento Rothův román je přímo založen na myšlence rozvinout do větších rozměrů a do plné síly něco jen potenciálně a marginálně existujícího. Románový příběh podává přesvědčivý obraz světa, který nikdy neexistoval, ale existovat mohl, či přesněji líčí vývoj událostí, k nimž nikdy nedošlo, ale dojít mohlo.

Čtenáři Philipa Rotha samozřejmě vědí, že romanopisec po desetiletí volně a mistrovsky žongluje s fakty a fikcí, že jeho fiktivní vypravěči mají mnohdy blíže ke skutečnému autorovi a reálným zážitkům, než mají reálné postavy z autobiografických textů. Rothova nová kniha ovšem nabízí smyšlenou, alternativní verzi k samotným dějinám Spojených států, a to z počátku čtyřicátých let minulého století.

Volte Lindyho
Roku 1940 stála Amerika před prezidentskými volbami. Už po dvě volební období úspěšný demokrat Franklin Delano Roosevelt kandidoval potřetí, což těžce nesli nejen opoziční republikáni, ale všichni američtí zastánci izolacionistické politiky vůči Evropě.

Zatímco Rooseveltova vláda se stále více zajímala o dění na starém kontinentě a uvažovala o tom, jak pomoci demokratické Evropě ve střetu s nacismem a fašismem, aby tak podle svých úvah nejlépe zajistila i obranu Spojených států, republikánští odpůrci a představitelé nejrůznějších extrémních organizací varovali před vstupem do "evropské" války. Tu by prý rádi proměnili ve válku světovou "pro své sobecké důvody" především Židé.

Pod heslem "Volíte Lindyho, nebo válku" prosadili v románové realitě izolacionisté jako republikánského kandidáta osobnost fenomenálního letce Charlese A. Lindbergha. Měl zapůsobit jako model odvahy a hrdinství. Vybrán byl ale také pro své antisemitské a rasistické myšlenky a postoje, které po celé Americe, ale hlavně na Středozápadě, získávaly stále širší, a hlavně hlasitější podporu. O Lindberghovi se uvažovalo jako o prezidentském kandidátovi i v nefiktivní historii. Philip Roth však ve své revidované vizi dějin nechává slavného pilota nad Rooseveltem jasně zvítězit a umožňuje mu vstoupit jako třiatřicátému prezidentovi do Bílého domu.

Při této příležitosti nelze nevzpomenout na román Sinclaira Lewise U nás se to stát nemůže z roku 1935. Tento tvůrce také zvažoval podobné nebezpečí, ale nakonec přece jenom vyloučil možnost úspěšného fašistického puče na území Spojených států.

Ribbentrop ve Washingtonu
Lindberghovo prezidentství (z Rothova dopuštění) přináší mírovou smlouvu s Hitlerem, od něhož americký letec už roku 1938 i ve skutečnosti hrdě převzal Záslužný kříž řádu německého orla. Oficiální vztahy s Německem jsou takové, že ministr von Ribbentrop přijíždí do Washingtonu a nová mocenská galerie před očima stále nevěřící demokratické Ameriky udělá ze státní návštěvy oslňující společenskou událost.

Snad nejvážnější je, že američtí fašističtí "mírotvorci" získávají svou demagogií i širší lidovou podporu, takže mohou postupně iniciovat projekty, které mají vést k posílení amerického vlastenectví a k očistě Ameriky od rušivých, neamerických prvků. Programy, které vzdáleně připomínají scénáře "řešení židovské otázky" z hitlerovského Německa, jsou zacíleny k narušení "přílišné koncentrace Židů" na východním pobřeží a k oslabení jejich vlivu na americkou politiku, na média a tvorbu veřejného mínění.

Do role ministra vnitra angažoval Roth jednoho z "plnokrevných" Američanů, automobilového magnáta Henryho Forda, který se kromě souhlasu s Protokoly sionských mudrců neblaze proslavil též jako autor antisemitské publikace Mezinárodní židovstvo - jeden z hlavních světových problémů. V mírnější a plíživé podobě se tedy americkou společností začala šířit hitlerovská totalita, kterou provázel neutuchající a všudepřítomný strach.

Pravý Američan
Pocit strachu dominuje vzpomínkám vypravěče, jímž je devítiletý chlapec Philip Roth. Židovská komunita v Newarku, kde rodina Rothových žije, je čtenářům mnoha autorových románů docela důvěrně známá. I když je třeba dodat, že každý z dalších pohledů je vždy něčím nový, vždy pro něco jiného zajímavý a přínosný.

Ve Spiknutí proti Americe jde o líčení pomalého procesu přijímání nepřijatelného, což vede ke zkouškám lidské integrity a důstojnosti, k testování odolnosti vůči hrozbám, nátlakům i svodům, k proměněnému chápání lidské a občanské statečnosti. Individuální reakce na novou situaci představují celou škálu - od rozhodnutí emigrovat (do Kanady), přizpůsobit se, kolaborovat nebo naopak se vzepřít.

Postupující rozklad komunitního a nevyhnutně i rodinného života, k němuž dochází pod tíhou rostoucích obav o existenci, ale i v důsledku nesouhlasných postojů jednotlivců, plynoucích z víry ve vlastní férovost a stále platnou principiálnost amerického politického systému, je empiricky poučný. Kdo je tím pravým Američanem? ptá se Philipův otec. Je to on, občan respektující demokratické principy země, nebo Charles Lindbergh, který s danými principy nakládá podle své vůle i zlovůle?

Podobnost nikoli náhodná
Čtenář se pak může ptát, čí "spiknutí" a proti komu má autor vlastně na mysli v titulu své knihy. Upřímně řečeno, mnohé románové pasáže musí českému čtenáři připomínat momenty z dlouhodobého rozkladného působení totality u nás, jak jsme ji žili my a jak jsme se s ní vyrovnávali, případně nevyrovnávali. A také si můžeme připomenout, že volání po tlustých čarách za minulostí by mělo - a při vyhlídce na jistý úspěch by muselo - začít u každého jedince na domácím písečku soukromí, než by mohlo postoupit dále. V poznání a identifikaci onoho "neutuchajícího strachu" malého Philipa a každého z jeho okolí je ten vpravdě reálný motiv pro Rothův experiment s přepisováním dějepisných faktů.

Román není plodem autorského rozmaru, jak se vyjádřili někteří z kritiků, je to spíše varující vykřičník vyčtený ze zkušenosti, a to osobní, a v tom smyslu i dějinné, ze zkušenosti, kterou už svět v několika podobách zažil a která by se i proto mohla opakovat. A tak nepřekvapí, že jiní recenzenti zdůrazňují též užitečnost knihy jako filtru, přes nějž můžeme a možná i musíme číst a interpretovat též naši politickou současnost.

Pokud jde o rozehraný historický příběh, Roth nechal prezidenta Lindbergha beze stop zmizet z oblak i z historie v říjnu 1942 (i když se ve skutečnosti zúčastnil ještě bojů jako válečný letec a zemřel až v roce 1974). Japonský útok na Pearl Harbor spolu s následným vyhlášením války Spojeným státům ze strany Německa a Itálie znamenaly konec pro americký izolacionismus jak v románu, tak v historii, jak ji svět poznal.

P. S.
Próza Spiknutí proti Americe zřejmě nebude vnímána jako autorův nejpřesvědčivější umělecký úspěch, zvláště ve srovnání se třemi svazky "americké trilogie" z let 1997 až 2000 (Americká idyla, Vdala jsem se za komunistu, Lidská skvrna). Propojení soukromého světa s rovinou, kterou zaznamenávají sdělovací prostředky a dějepisci, je šité docela horkou jehlou - i když se oba světy prolínají, nespojují se přirozeně, a tedy zcela přesvědčivě v jeden jediný.

Fakt, že autor k textu románu přidává informativní hesla o historických osobnostech spolu s textem skutečného projevu Charlese Lindbergha, možná jen dále rozostřuje pohled na dějinnou kapitolu, kterou se rozhodl provokativně, ale i smysluplně oživit. A to nejen v koncovce, jak ji známe, ale také ve verzi, která hrozila a hrozit nepřestala ani dnes.

***

KNIHA TÝDNE
Spiknutí proti Americe, Philip Roth Přeložil Josef Línek. Volvox Globator, Praha 2006, 420 stran.

O autorovi| JOSEF JAŘAB, Autor je amerikanista a senátor

4. 3. 2006, Lidové noviny, JOSEF JAŘAB

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3893