Dubinovi již není dopřáno zažít onen záblesk nekonečna, onoho bytí bez hranic

Dubinovy životy jsou předposledním románem amerického spisovatele Bernarda Malamuda. Po něm následuje fragment prózy People (tento anglický titul bychom zde patrně přeložili jako Národ), jenž zůstal nedokončený hned ve dvou ohledech - chybí mu závěr, v jehož napsání zabránila autorovi smrt, a po stránce formální představuje jen jakousi skicu, neboť Malamud dle vlastních slov všechna svá díla minimálně dvakrát přetvářel a vybrušoval.

Třebaže je fragment významný myšlenkově (hrdinou je žid, jenž putuje mezi americkými indiánskými kmeny a posléze se rozhodne vést jejich organizovanou revoltu proti záboru půdy), jeho otištění spolu s autorovými "nesebranými" povídkami vyvolalo ve Spojených státech diskuse točící se kolem nerespektování osobnosti umělce a jeho kréda. Český čtenář se s tímto podivným epilogem tedy patrně vůbec neseznámí. Dá se tak v podstatě říci, že Dubinovy životy představují tečku za zpřístupňováním díla tohoto velikána americké židovské literatury, jenž spolu s Philipem Rothem a Saulem Bellowem tvoří pomyslný slavný triumvirát. A v těchto intencích je nutno chápat i počin nakladatelství Volvox Globator.

Ústředním tématem Dubinových životů se zdá vztah mezi životem a uměním. Protagonista William Dubin, životopisec zejména slavných spisovatelů, se obdobně jako hrdina dřívější povídkové sbírky Fidelmanovy obrazy zoufale zmítá ve snaze dovést k dokonalosti buď svou vezdejší existenci, anebo literární tvorbu, nejlépe však obojí. To ovšem bez značných obětí a bolesti, jak je mu dopřáno poznat, nejde. A třebaže i finální obraz, kdy "Dubin běžel po měsícem osvětlené cestě, v ruce poloztopořený penis, na pozdrav své ženě", je - jako ostatně u Malamuda vždy - více než mnohoznačný, Dubinovi již není dopřáno zažít onen záblesk nekonečna, onoho bytí bez hranic, kdy by se nacházel na prahu nekonečných možností s absolutně ničím neomezenou svobodnou vůlí. Až příliš mu v jakýchkoli rozhodných činech brání jeho vypěstovaný smysl pro odpovědnost ať už k rodině, či k práci, a navíc je si palčivě vědom fyzických limitů vlastního stárnoucího těla. Úplně poslední řádek knihy naznačuje, že závěrečným Dubinovým dílem je biografie Anny Freudové, kterou napsal spolu s dcerou Maud. Ta - když ji měl čtenář možnost spatřit naposledy čekala coby svobodná matka s letitým, navíc černým mužem dítě. Takže ani úplná tečka Dubinových životů neoplývá nějak snadno uchopitelným významem. Jako by Malamud napovídal, že všichni a všechno dospělo k jistému kompromisu. A to je pro tohoto autora morální vize značně nezvyklá! Chceme-li odhalit její příčiny, musíme se vrátit na čistě dějovou rovinu knihy.

Za nosný konflikt si Malamud zvolil oscilování "muže ve středním věku" mezi dvěma ženami. Jednou z nich je manželka, kterou si protagonista bral "z rozumu". Druhou ženou je mladičká milenka, jistě sexy, ale jinak nepříliš zajímavá.

Dubinovo balancování je zpestřeno tím, že právě píše životopis britského spisovatele D. H. Lawrence, to jest přímo příkladného mystika tělesnosti. Dubin si zároveň uvědomuje, že "jazyk není život.

Vzdal jsem se života, abych o životech psal." Jenže toto vrstvení významů zůstává popisným realismem, líčení setkávání a rozchodů s múzou, smyslnou Fanny Bickovou, poněkud unavuje. Román postrádá pověstnou malamudovskou alegoricko-magickou rovinu, kdy se věci náhle vyjevují v netušeném světle.

Kdybychom si jinde nepřečetli autorův výrok, že "naše osvobození je vždy jen částečné", sotva by nám z Dubinových životů nějaké poselství vyplynulo.

Nicméně s požitkem lze sledovat, jak si Malamud vyhrál se stylem. Ve vyprávění přeskakuje z osoby na osobu, co začne v ich-formě, dokončí v er-formě, ustavičně zápasí o co nejadekvátnější výraz. Zatímco u Dubina to chápeme jako svého druhu profesionální deformaci, u jeho tvůrce z toho vychází schopnost dokonalého vcítění do hrdiny a manifestace řemeslného mistrovství.

Bernard Malamud
Dubinovy životy.
Přeložil Josef Hlavnička.
VOLVOX GLOBATOR, Praha 1999, 384 stran, náklad neuveden, cena 320 korun.

Autorka je amerikanistka působící na FF UK

17. 05. 1999, HANA ULMANOVÁ, Mladá fronta DNES

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 7673