Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 3. května 2004 - 16:37Volvox.cz si právě čte 8 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Ztráty a nálezy D. M.
S Danielem Martinem má český čtenář k dispozici celou tvorbu Johna Fowlese


Román Daniel Martin, nazvaný podle hlavní postavy, není jen velkým epickým dílem se zřetelnými autobiografickými rysy, ale i ambiciózním pokusem významného britského spisovatele vystihnout společenské a intelektuální klima poválečné Anglie. Můžeme ho číst jako velký milostný příběh. Zároveň jej však můžeme vnímat jako široce koncipovaný obraz o údělu umělce a intelektuála druhé poloviny 20. století či jako meditaci nad otázkou, co znamená být Angličanem po rozpadu velké koloniální říše.

Johna Fowlese (nar. 1926), označovaného nezřídka jako nejvýznamnějšího žijícího britského prozaika, není třeba českému čtenáři dlouze představovat. Naopak, je nanejvýš potěšitelné, že díky překladu knihy Daniel Martin teď máme česky k dispozici celé autorovo románové dílo, doplněné navíc o románově koncipovanou sbírku kratších próz nazvanou Věž z ebenu a o ukázku z jeho esejistické tvorby v malé, ale velmi inspirativní knížečce Strom.

Klasik postmoderního románu
Fowles zaujal již svým debutem Sběratel. Následovala dvě vrcholná díla, jež autora zařadila mezi nejvýznamnější romanopisce druhé poloviny 20. století, mnohoznačná fikce Mág a postmoderní historický příběh Francouzova milenka, ilustrující s pomocí rozsáhlého faktografického materiálu a citací společenské i názorové ovzduší viktoriánské Anglie. Později, na začátku 80. let, překvapil Fowles své čtenáře i kritiku odvážným experimentem Mantisa; tento snový příběh podivné sexuální terapie je zároveň protkán typickými ˝fowlesovskými˝ úvahami o vztahu reality a fikce a o problémech současné literární tvorby. V dosud posledním románu Larva z roku 1985 se autor vrátil ke svému osobitému pojetí prózy s historickou tematikou, v níž opět nechybějí prvky využívané populárními žánry. Rozsáhlý román Daniel Martin z roku 1977 je díky patrnému autobiografickému ladění jak nejosobnějším Fowlesovým dílem, tak i jeho nejzávažnějším pokusem o vytvoření iluze ˝románuskutečnosti˝. Autor zde na více než šesti stech padesáti stranách zhodnocuje možnosti i meze realistické prózy, i když se zároveň nevzdává funkčního využití moderních vypravěčských postupů.

Být Angličanem
Základní příběh je v podstatě jednoduchý a docela všední. Daniel Martin, jenž v raném věku ztratil matku, vyrůstá v harmonickém sepětí s přírodou anglického venkova, vychováván pouze otcem. Během studií v Oxfordu se seznamuje s dvěma sestrami, Jane a Nell. I když vnitřní hlas Dana spojuje s přemýšlivější Jane, nakonec uzavře sňatek s Nell, zatímco Jane si vezme jeho přítele Anthonyho Malloryho. Danova kariéra se rozvíjí slibně. Jeho divadelní hra sklidí úspěch, jako filmový scenárista pracuje pro hollywoodskou továrnu na sny. Co však nezvládá, je osobní život. Záhy se mu rozpadá manželství a kvůli divadelní hře, v níž zparoduje konzervativní chování a názory svých blízkých, se zpřetrhá i jeho přátelství s Jane a Anthonym. Jádro zápletky se otevírá ve chvíli, kdy po mnoha letech dostává vzkaz, že Anthony, umírající na rakovinu, se s ním touží naposled setkat. Dan, jenž v té době žije s mladou herečkou Jenny McNeilovou ve Spojených státech, se vrací do Oxfordu. Anthony se mu svěřuje se svým životním i profesním selháním a krátce po vzájemném usmíření a rozloučení spáchá sebevraždu. Danův rozhovor s věřícím, nicméně životem zklamaným přítelem je nejen hluboce osobním, ale i symbolickým vyjádřením duchovní krize, v níž se octla poválečná Anglie. Právě tahle klíčová epizoda nejpalčivěji upomíná na část věty z motta, které si autor pro román zvolil: ˝...staré umírá a nové se nemůže narodit˝. Daniel Martin se po Anthonyho zoufalém činu vrací do míst svého dětství. Ve vzpomínkách se snaží pochopit úděl své generace a smysl vlastního života i dramatické a filmové tvorby. Jak v těchto meditacích, tak v četných rozhovorech s blízkými a přáteli prosvítají očividně pocity a názory samotného Johna Fowlese. Nejen v myšlenkách o úloze spisovatele v postmoderní době, kdy se z umění stala žurnalistika či zábava zaměřená na komerční cíle, ale i v obecnějších úvahách, zahrnujících filozofické, politické, sociální či estetické otázky, dotvářející komplikované a nesnadné postavení umělce a intelektuála druhé poloviny minulého století. Zhruba poslední čtvrtina knihy, možná poněkud rozvleklejší, zobrazuje opětovné sblížení hlavního protagonisty s Jane. Ta si je vědoma, že manželství se zesnulým Anthonym bylo životním omylem, a snaží se rovněž najít svou cestu, jež by odpovídala její vnitřní podstatě. K duchovnímu i opětovnému intimnímu sblížení hrdinů dochází v průběhu společné cesty do Egypta, kde Dan hledá inspiraci k práci na scénáři o životě lorda Kitchenera, velké osobnosti koloniální Anglie. Zdá se, že se kruh uzavírá. Daniel Martin sice nachází svou dávnou lásku, ale současně si uvědomuje, že je to za cenu dlouhých let tápání a nesčetných ztrát, které ani přes naplnění z nově utvořeného pouta s Jane nekončí. K těmto ztrátám se totiž přidružuje další, rozchod s mladičkou herečkou Jenny. A současně jeho zamýšlené ukončení práce scenáristy, kterou nahrazuje novou ambicí: napsat román. Zda je to právě román nazvaný Daniel Martin, který máme před sebou, to již autor ponechává na čtenářově vlastní interpretaci. Kniha přes všechny své klady nebyla ve své době britskou ani americkou kritikou přijata právě nejvlídněji. Od autora Mága a Francouzovy milenky se samozřejmě čekalo víc než jen staromilské oprášení prověřených vypravěčských postupů. Ale přesto je Daniel Martin, jakkoli na první pohled neopouštějící břehy tradičního realismu, dílem, jež dotvrzuje Fowlesovo umění románu. Vyniká upřímným, citlivým zachycením proměn lidského života a názorového vývoje, a i přes autorem nezpochybňovaný diskurs ˝románu-skutečnosti˝ (nikoli náhodou se Dan ztotožňuje se spisem maďarského literárního teoretika Györgyho Lukácse) se v textu objevují inovace, obohacující onu kritizovanou realistickou metodu. A to jednak v nenásilné symboličnosti některých scén, jednak i v poměrně zajímavé kompozici: dějová linie příběhu se totiž neodvíjí lineárně, je naopak narušována řadou rozsáhlých retrospekcí.

Sestup do nitra postavy
Autor přitom rafinovaně a často dost nečekaně mění i způsob prezentace a hlediska hlavního hrdiny, když z piedestalu vševědoucího vypravěče znovu a znovu sestupuje hlouběji do nitra své postavy a nechává ji v první osobě vypovídat o jejích pocitech, vzpomínkách a názorech, což jen posiluje již zmíněnou autobiografičnost románu. Fowlesovo umění však podtrhují ještě další dva aspekty, příznačné takřka pro celé jeho prozaické dílo. Za prvé to jsou živé, výtečně napsané dialogy, které dotvářejí charaktery jednotlivých postav a umocňují čtivost románu. A za druhé jde o vystižení atmosféry, zejména o velmi zdařilé popisy přírody, doplněné o přesné názvosloví květin a stromů, v nichž, stejně jako v Mágovi či Francouzově milence, rozpoznáváme spisovatelův, v současné próze již skoro ojedinělý, cit pro krásu přírody i jeho hluboké znalosti z biologie a zejména botaniky (Daniel a Anthony jsou ne náhodou nadšenými amatérskými botaniky). To jsou jen některé důvody, proč rozhodně stojí za to se do Fowlesova Daniela Martina začíst. Další, nikoli druhořadé, se skrývají v myšlenkovém a duchovním rozměru románu, který na pozadí příběhu o hledání vlastní identity varuje před zjednodušujícími pohledy a soudy, odkrývá význam a bytostnou potřebu umění pro život člověka a vybízí k pokoře, jakkoli tato slova v dnešní době zanikají v hyperinflaci informací, křečovitém smíchu bavičů či nekonečných prázdných talk-show z televizních a počítačových obrazovek. ˝Nezáleží na dovednosti, znalostech, intelektu, na štěstí či smůle; důležité je umět se rozhodnout a učit se vnímat,˝ uvědomuje si Dan na poslední stránce knihy před starým Rembrandtovým autoportrétem.

Kniha týdne
John Fowles DANIEL MARTIN
Přeložil Rudolf Chalupský.
Vydalo nakladatelství Volvox Globator, Praha 2002, 659 stran.

21. 09. 2002, Jan Kapoun, Lidové noviny

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 8257