Povídky, které Lovecraft takřka nenapsal

Lovecraftovská výstava v Traffo Gallery na pražském Bubenském nábřeží (26. 1. – 5. 3) zve na svou vernisáž 26. ledna v 18. 00 a bezděky koresponduje s objemnou, nedávno vydanou knihou Šestnácti mrazivých povídek (jak zní podtitul) Strážci z hlubin času. - Inu, občas se věci sejdou a podají si ruce.

Ač je autorem těchto (nádherně vydaných) próz fakticky jen zapomenutý August Derleth (1909-1971), ještě před jeho jménem se skví jméno údajného spoluautora Howarda Phillipse Lovecrafta. Oprávněně? NE! Neboť přispěl k některým „kouskům“ až natolik zanedbatelným dílkem, jako by nepřispěl vůbec.

Proč je tedy vůbec uváděn? Inu, bez jeho jména by se svazek prodával bezpochyby podstatně hůře, a to jak v Americe, tak u nás.

Lovecraftův stále výrazněji pučící kult ponoukal Augusta Derletha k psaní dalších a dalších próz, v nichž více i méně úspěšně napodoboval zesnulého Mistra, my však si nyní na příkladu textu Ten, kdo číhá na prahu (sám Lovecraft je autorem jiné povídky Věc na prahu) názorně předveďme, jak absurdní je prodávat tuhle publikaci na čele s Lovecraftovým příjmením.

Dotyčnou novelu o Prahu sepsal Derleth roku 1945 s vysoce diskutabilní pomocí pouhých dvou fragmentů z Lovecraftova pera, přičemž tyto fragmenty nebyly ucelené; vlastně se jednalo o pouhé poznámky. To ano, avšak přesto (uznejme) nelze popřít, že asi tak jeden tisíc dvě stě slov - z celkových padesáti tisíc - je tu Lovecraftových, přičemž původní Lovecraftův úryvek existuje už dnes taktéž v samostatném uveřejnění.

Co si ale dál počít s touto podivnou novelou? mohl bych se ptát, a což o to, první dvě třetiny textu jsou přímo vynikací. Nato však Derlethovi jednoduše došly nápady a v důsledku toho dnes existuje ta samá povídka i se zakončením, jež později vymyslil jistý Robert M. Price.

*

Pokud byste snad nyní chtěli pokládat tento přístup k těžbě z Lovecrafta za prachsprostou výjimku, všimněte si ještě Derlethových způsobů při vytváření prózy Zabedněný pokoj.

7. března 1958 psal známému: „Právě píši další posmrtnou spolupráci s HPL, která je jakýmsi doslovem k jeho povídce Hrůza v Dunwichi, a dělám to na výslovnou žádost časopisu Short Stories. Text bude i součástí lovecraftovského svazku pro rok 1959.“

Což je hezké, Zabedněný pokoj nicméně postrádá jakýkoli původní koncept a sám nectihodný August Derleth v tomto případě přiznal, že při práci vyšel pouze z velmi „skrovných“ Lovecraftových poznámek. Povídku o patnácti tisících slovech dopsal pak teprve 10. srpna 1958, ale v časopise Krátké povídky se nikdy neobjevila a roku 1959 vyšla rovnou knižně.

A když jsme již rozjeti, mrkněme se - do třetice – i na zoubky Derlethově práci Stín v podkroví (1964). Autor sám píše: „Jednoho dne jsem usedl a začal tu povídku psát na základě jediného záznamu ze sešitu s Lovecraftovými výpisky, ale nedokázal jsem z toho udělat povídku k mýtu Cthulhu a obávám se, že jsem dosáhl bodu nasycení; spokojil jsem se tedy s čarodějnictvím.“

Text s uspěchaným závěrem dopsal Derleth 21. 2. 1964 a bezelstně přiznává: „Takových povídek jsem již napsal tolik, že z nich začínám být unaven; ten schematismus mě dostal a mám pocit, že to nebude trvat dlouho a skončím s jejich psaním docela.“

A skutečně nestvořil nic víc než rutinní strašidelnou story, tak jako pak i v případě povídky Hrůza z prostředního oblouku mostu (1967), která se neopřela o víc, než o jeden jediný záznam ze zmíněného už Lovecrafrtova „sešitu s výpisky“. Záznam pochází už z roku 1919 a zní: „Muž – nebo černá kočka – zaživa zazděný uvnitř mostního zdiva – pověrečné vyprávění.“

Dost však analýz a řekněme to za Literární noviny rovnou: Zcela brakový autor August Derleth zneužíval specifického spisovatele Lovecrafta, se kterým jinak vedl soukromou korespondenci již od roku 1926 až do jeho předčasné smrti v roce 1937.

A o zneužití skutečně nelze mlčet; ve většině případů se totiž Derlethova „spolupráce“ opírá jen o pár nápadů vylovených z onoho „sešitu s výpisky“.

V některých případech nicméně, a to nelze popřít, Derleth do povídek včlenil Lovecraftem psané sekvence, přičemž se jako pokračovatel klasika obhajoval mimo jiné i touto Lovecraftovou větou z jeho dopisu ze 14. 3. 1935:

„Jakmile se naskytne příležitost, začnu experimentovat s nápady na další povídky na základě těch, které zatím v poklidu odpočívají v mém zápisníku.“

Na to už ovšem nedošlo, anebo tedy ano, ale jen díky Derlethovi. Ten ovšem Lovecraftův podivný talent postrádal. Přesto většinu Lovecraftových záznamů v sešitě s „výpisky“ interpretoval jako „stručné obsahy doposud nenapsaných vyprávění“ a tato vyprávění se pokusil odvyprávět.

Ale abychom nebyli příliš sekerničtí! Lze jistě uznat, že i „sám“ Lovecraft napsal některé texty, které jsou brakovější nežli ty vrcholné Derlethovy.

Howard Phillips Lovecraft, August Derleth: Strážci z hlubin času

Ilustroval John Coulthart

Přeložil Jindřich Veselý. Redakce Patrik Linhart. Doslov, ediční poznámky a komentáře Martin M. Mrkoš. VOLVOX GLOBATOR. Praha-Žižkov 2016. 560 stran. ISBN 978-80-7511-323-8

Literární noviny, 23. 1. 2017

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3532