Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 15. května 2013 - 11:52Volvox.cz si právě čte 6 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Po stopách kreslených seriálů 2: Dozvíte se o české superženě Octobrianě - 60 %


Nakladatelství a vydavatelství Volvox Globator vydalo tuto publikaci v roce 2012 za přispění Ministerstva kultury České republiky. Kniha je komentovaným přehledem kreslených seriálů. Podrobně se zabývá i vývojem názorů na komiks samotný.

Oproti prvnímu dílu se na knize podíleli dva autoři, publikace je přehledně rozdělena na dvě části. První část napsala Olga Bezděková, Milan Krejčí zpracoval období z let 1985-1989. I přes jasně definované datování se práce obou autorů na mnoha místech prolínají.

Část A (Olga Bezděková)

V první části knihy se Olga Bezděková podrobně věnuje časopisu ABC a jeho Speciálům. Zde je jedno z míst, kde překračuje rok 1985 a sleduje kreslené seriály přes speciály až po Velké knihy komiksů od BB/artu. Tady se zastavím u ABC Speciálu 85, který podrobil nekompromisní kritice Jan Meier. Tento pán napsal, že se jedná o ránu dobrému vkusu a výstavní ukázku klasického kýče. Paní Bezděková, ač píše, že se nebude pouštět do diskuzí o kýči a umění, přesto vyhrne rukávy a s nonšalancí dámy brání děti a komiks.

Tuto polemiku jsem si vytáhl zcela záměrně. V době vydání tohoto a dalších Speciálů jsem dítě byl a živě si vybavuji vykulené oči mé i vrstevníků. Nutno podotknout, že Speciál putoval z ruky do ruky v rodinném kruhu až po babičky. Dodnes mi listování v něm navozuje nostalgické vzpomínky na dětství, které je nenávratně ztracené. Kritika pana Meiera je učebnicový příklad nepochopení, komu byl ABC Speciál primárně určen. Lidí jako pan Meier je mi upřimně líto. Lidí, kteří zapomněli, jaké to je být dítětem.

Na straně 31 upozorňuje Milan Krejčí pod čarou na komiks.cz a článek Jak vypadal Malý bůh před Kobíkem? Moc zajímavé čtení pro fanoušky Tomanova seriálu Pod paprsky Zářícího.

Autorka nás dále provede historií komiksů, které vycházely v časopisech pro děti a mládež. Podtitulek je Od ABC k Pionýrské stezce. Zmíním jen některé a zahraniční tvorbu vynechám. Jde o časopisy Sluníčko, Sedmička pionýrů (Sedmička), Skaut-Junák/Junák, Rychlé Šípy a Pionýrská stezka. V jedné kapitole se potkávají dvě proslulé chlapecké party. Jedná se o Rychlé šípy a Strážce. Autorka je na stranách 92-93 srovnává v těchto bodech: vztahy mezi kluby a partami, soutěže a spolupráce klubů, společensky prospěšná činnost, úlitba době. V posledním bodě přirovnává Bezděková pionýrské branné hry a zde cituji: „Člověk si připomene nacismus a hitlerjugend...“. Po vyčerpávající konfrontaci prohrávají Tomanovi Strážci více jak na body. Autorka uzavírá diplomaticky srovnání lakonickým ohodnocením Strážců: „Záměr se vydařil“.

Na stránkách Pionýrské stezky se objevovala další parta a to Modrá pětka. Zde je opět vyčtena politická angažovanost (Kolumbus) a konstatováno, že se jedná o kreslený seriál poplatný své době. U Pionýrské stezky se ještě zastavím, neboť zde vycházel Saudkův komiks Příběhy majora Zemana. Zde se autorka pohoršuje nad tím, že Saudkovo umění tentokrát posloužilo záporné věci:

„Hrdinové byli podle scénáře vylíčeni jako padouši, záporné komunistické postavy vylíčené ovšem kladně. (Viz například příběh o bratrech Mašínech.) Seriál i film by se měl zpracovat znovu, a to podle historické pravdy.“ Viz stranu 87.

Tímto textem mě paní Bezděková doslova šokovala a to ponechávám zcela stranou to, zda bratři Mašínové byli nebo nebyli hrdiny. Nápad s přetáčením a překreslením Majora Zemana mi přijde přinejmenším přitažený za vlasy.

První, co mi vytanulo na mysl, byla kniha 1984 anglického spisovatele George Orwella. Hlavní postava Winston a další úředníci přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Pokud se změnila politická situace, ze spojence se stal nepřítel a z nepřítele spojenec. Po přetočení seriálu by mohlo také někoho napadnout zkonfiskovat a zavřít původní verzi do trezoru a budeme pomalu a jistě tam, kde před lety. Major Zeman je stejně poplatný své době jako Modrá pětka a Strážci. I tito sloužili k manipulaci stejnému režimu a ideologii, nehledě na to, že bez Saudka by komiksový Zeman nestál za nic.

Následují dětské rubriky s kresleným seriálem v denících, kreslené sešity, knižní alba a knihy podle kreslených seriálů. Část A uzavírá kapitola Jeden za všechny (Kája Saudek) a Čtyřlístek.

Část B (Milan Krejčí)

Milan Krejčí nás provede světem kreslených okének v časovém výseku let 1985 až po přelomový rok 1989 s případnými souvisejícími přesahy (např. ABC Speciály atd.). Zcela mimo rámec vytyčeného období spadá kapitola o české superženě se jménem Octobriana, kterou Bezděková z pochopitelných důvodů nezahrnula do své práce.

Část B začíná časopisy pro nejmenší mládež (Sluníčko, Ohníček...) a navazuje na dětské zájmové časopisy. Jde o časopisy, které měli v názvu přídavné jméno pionýrská a po roce 1989 buď slůvko vypouštěli úplně, nebo se přetransformovali do jiné podoby např. Pionýr na FILIP, Pionýrská stezka na Stezku a Sedmička pionýrů na Sedmičku. ABC nemuselo vůbec tento problém řešit a autor plynule přejde k jeho speciálům. Krejčí si zde výrazně všímá nastupujících nových talentů, kteří jsou později nazváni generací 89. Již jsem nakousl, že se pomalu začaly lámat ledy a období nazývané „perestrojka-glasnosť“ uzavírá nečekaně povinná školní četba Ogoňok.

Další kapitola z pera Milana Krejčího s názvem Saudkův jeskyňářský underground postihuje napůl ilegální „podvratnou“ práci Pavla Noska a jeho „Zlatého koně“ mistra Saudka. Článek je zajímavý právě z pohledu autora, který, jak sám píše, měl nezkreslené informace od samotného iniciátora Pavla Noska. Kapitola nechá čtenáře nahlédnout do zákulisí undergroundu České Speleologické Společnosti (jejímž šéfem byl právě Pavel Nosek).

I v další kapitole nazvané Novinové komiksy potkáme pana Saudka. Následují Podivné komiksy a Tiskoviny pro dospělé.

Kapitola Knižní a sešitová vydání spadají někam do let před a po „Sametové revoluci“. Autor si přísně stanovil rok 1989 jako cílovou pásku své kritické práce. Na mnoha místech dílu B je patrné, jak by rád sledoval překotný sled událostí, ale je si vědom, že toto období přineslo téměř nepřehlednou produkci komiksů. Ta není prací pro jednoho, ale celý tým nadšenců.

Sám na několika místech knihy například na straně 214 vyzve následovníky:

„Kreslených seriálů na stránkách SF fanzinů bylo mnohem více, ovšem tato publikace je nemůže všechny postihnout. Nakonec, může to být vhodný tip pro některou absolventskou nebo disertační práci studentů filozofického nebo žurnalistického směru“.

Ostatně na straně 203 se objevuje obdobná výzva ke zpracování látky v souvislosti s magazínem Kometa.

Na Milana Krejčího jsem měl dopředu připravené dva body, na kterých jsem si byl jist, že ho „uvařím“. První z nich jsou vkládané dárkové ábíčkovské přílohy na nekvalitním novinovém papíře (letmá zmínka na straně 157) a druhý bod jsou fanziny šířené pololegálně, bez ohledu na autorské právo. Jako člen SF klubu Nazca mám v knihovně tyto tiskoviny v podobě samostatného sešitu: Conan – Válka proti přeludům (1988) a Duna (1989), ke sému obrovskému překvapení jsem i o nich našel zmínku na straně 211. Nutno podotknout, že se nejednalo o oficiální tiskoviny a z dnešního pohledu jsou to regulérní pirátské kusy, které nemusela tato publikace zmiňovat. Milanu Krejčímu nemám co vytknout, nastražená past sklapla a zůstala v ní vězet má noha.

Část C (Milan Krejčí)

Hned na úvod. Tato část není v publikaci obsažena a kapitola spadá pod část B, do sekce pana Krejčího. Pojednává o české superženě se jménem Octobriana. Kapitola je mírně upravenou a doplněnou verzí textu, který vyšel v komiksové revui Aargh! číslo 4/2003.

Kapitola se čte jedním dechem a připomíná svým obsahem, který je líčen podle skutečných historických reálií, bondovku. Nicméně, proč chodit na imperialistický západ, když tu máme majora Zemana. Řekněme, že se tedy jedná o zemanovku. Vzhledem k tomu, že děj spadá do 60. a 70. let, v kapitole najdeme vše, co do správné detektivky patří: kriminální čin, agenty, emigranta, podvody, mezinárodní skandál v době studené války a vnady slovanské superhrdinky.

Při četbě jsem měl mnohdy problém udržet oči na kvalitním textu, aniž bych nesledoval oblé křivky blonďaté superrajdy. Tuto kapitolu považuji za nejlépe uchopené téma v knize. Text je čtivý a popisuje smutné osudy autora Octobriany Petra Sadeckého. Již dlouho jsem nečetl tak kvalitní článek a považuji ho i mimo hranice knihy za bezkonkurenční. Na konec jedna dobrá zpráva pro scénáristy a kreslíře. Autorská práva k české sexbombě jsou volná a ona je ke všemu svolná.

Shrnutí

Druhý díl Po stopách kreslených seriálů je čtenářsky zajímavý hned z několika důvodů. Jedním z nich je, že postihuje časově mnohem citlivější období, než první díl knihy. Mnozí z nás mají ještě v čerstvé paměti popisované události. Je to doba před rokem 1989, která vyvolává silné kontroverze.

Dalším z důvodů je pohled dvou autorů na stejnou látku, která ač oddělena časovým výsekem, se logicky prolíná a mnohdy doplňuje. Paní Bezděková se často pouští do kritiky a polemiky, která nakonec končí smířlivým kompromisem a tudíž vyznívá na prázdno. Na mnoha místech tlačí na pilu a drasticky přirovnává pionýry k nechvalně proslulé nacistické organizaci pro mládež. Nezapře, že je dcerou válečného pilota plk. Stanislava Rejthara a pracovala jako dokumentaristka v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Po neustálém poměřování s klubem Rychlých šípů vyvolává u čtenáře dojem, že Jaroslav Foglar byl držitelem autorských práv pro sestavení jediné správné chlapecké party. Stejně tak její názor, že totalitní období bylo nudné a šedé. Požadavek na přetočení Majora Zeman vnímám za unáhlený. Česká televize, která Zemana vysílala, doplnila seriál o dokument, kde jsou jednotlivé díly konfrontovány s historickou realitou. To považuji za dostatečnou satisfakci. Logikou požadavku na nové zpracování majora Zemana by se musela přepracovat většina kritizovaných děl v knize a to už je opravdu krok do románu 1984.

Pokud srovnám oba autory, mnohem více se mi zamlouvá podání Milana Krejčího. Jeho kritika je více objektivní, komiks se mu líbí nebo nelíbí a vysvětlí proč (např. ilustrace Jana Štěpánka a Milana Víška). Zbytečně se nezaplétá do politických úvah o letech totality, které převážně nikam nevedou a stačí prosté konstatování: „Dílo je poplatné své době“. Člověk, kterému komunistický režim ublížil, vidí tehdejší reálie úplně jinak, než člověk, kterému ublíženo nebylo. Minulost se nedá změnit, ale můžeme se z ní poučit.

komiks.cz, 13. 5. 2013, František Mejstřík

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5884