Stanislav Rejthar: Dobří vojáci padli...

Motto: „V Popradu jsem obdržel svoji uniformu, byla úplně nová. Našel jsem ji ve skladišti, které bylo přisunováno za frontou. Oblékl jsem si ji a jak jsem kráčel, napadla mě podivná věc… Jsem Čech, jdu v britském stejnokroji po slovenské zemi, kolem ukrajinští partyzáni a němečtí zajatci, mířím k rumunskému velitelství. A najednou jsem spatřil mrtvolu, a hned jsem věděl, že na ni nikdy nezapomenu. U silnice ležel voják v maďarské uniformě a díval se na mě. Půlka jeho těla ležela na druhé straně cesty. Asi šlápl na minu. Ani oči mu nikdo nezamáčkl, vlastně jen jedno. Jak měl hlavu na stranu, stála mu v druhém prázdném důlku voda. Když jsem se později dostal k našim a večer jsem po dlouhé cestě ulehl do opravdové postele, bylo mi hned jasné, že mi Maďar zase přijde. Stačilo zhasnout a byl u mě. A od té doby na mě nezapomněl nikdy, ať jsme kdekoliv. Vždycky jsem musel vstát a rozsvítit.“ Stanislav Rejthar

Memoárová literatura zahraničních československých letců zažila po roce 1989 velký boom, přesto zájem o ni neklesá ani v posledních letech. Důkazem je v pořadí už třetí vydání knihy Stanislava Rejthara „Dobří vojáci padli…“. Třetí vydání vyšlo v roce 100. narození plk. letectva ing. Stanislava Rejthara. K předchozímu vydání došlo v letech 1999 a 2002. U příležitosti znovuvydání této knihy nakladatelstvím VOLVOX GLOBÁTOR o knize i autorovi zasvěceně pohovořil PhDr. Lubor Václavů, bývalý šéfredaktor časopisu „Historie a vojenství“, rodinný přítel, historik a vysokoškolský učitel. Jako citát z knihy použil i shora uvedené motto.

Osobnost Stanislava Rejthara se dá shrnout do tří slov: křesťan, vlastenec, nekomunista.

Stanislav Rejthar se narodil příznačně 28. 10. 1911 v Kuroslepech na Moravě. Roku 1933 složil maturitu na I. české státní reálce v Brně. Po absolvování vojenské základní služby absolvoval také Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a stal se vojákem z povolání. Nejprve sloužil u dělostřelectva, později u letectva. Za druhé světové války odešel jako letec bojovat za svou vlast. V Anglii byl přijat do britského letectva Royal Air Force. Navzdory zranění, které utrpěl při jednom z operačních letů v roce 1943, se dokázal po několika měsících vrátit a opět bojovat ve své 313. čs. stíhací peruti RAF. V roce 1944 byl vybrán s 20 letci na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po potlačení povstání převzal od Františka Fajtla velení zbytku 1. čs. leteckého pluku a s vojáky ustoupil do hor, kde se jim podařilo uniknout z obklíčení. Po válce byl jmenován podplukovníkem generálního štábu. V roce 1948 byl zatčen, poté degradován, vyloučen z armády, pronásledován a opakovaně vyslýchán. Když se ho StB při jednom výslechu ptala, kdo je jeho pán, řekl přímo: „Ježíš Kristus“. Komunistický režim mu podlomil zdraví a 20. listopadu roku 1977 po dlouhé nemoci zemřel. Pohřben byl v uniformě RAF v Praze na Olšanech. Zahořklý však neodcházel. Splnil svou povinnost, v rozhodujícím zápase dobra a zla stát rozhodně na straně dobra. Době, kdy se svou rodinou musel prožívat šikanování a ponižování, čelil svým příslovečným optimismem a vírou ve vyšší spravedlnost…

K motivům jednání svého otce se nejlépe vyjádřila jeho dcera PhDr. Olga Bezděková v doslovu ke knize: „Syn Slávek koncem 70. let potkal ma Karlově mostě plukovníka Františka Fajtla a zeptal se ho trpce, pod dojmem Staňova předčasného bolestného odchodu, proč to vlastně táta všechno dělal. Fajtl se zamyslel a pak pevně odpověděl: „Protože tvůj táta byl vlastenec!“

České vlastenectví dnes má u nás takřka pejorativní význam. Uznává se pouze německé, ruské, americké atd., ba i slovenské. Nakonec se českému vlastenectví někdy bezostyšně říká pseudovlastenectví. Snad zní příliš zatrpkle i slova dedikace Staňovy dcery k jednomu jejímu článku: „Mému tátovi, který se zbláznil a bojoval ve druhé světové válce.“

Nezvyklý název knihy osvětluje historka spojená s jedním z jeho prvních střetů s komunisty, kdy Stanislav Rejthar v květnu roku 1945 hledal pro svou rodinu byt a komunistický funkcionář bytového referátu národního výboru se jen podíval na jeho uniformu RAF a suše mu odvětil: „To jste nebyl dobrý voják, když jste se z války vrátil. Dobří vojáci padli!“

PhDr. Lubor Václavů (a jeho pivo Rejtar) na křtu knihy 21. 3. 2012

duben 2012, www.fragmenty.cz, Jan Kopal

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5611